XINDL X: Žeby som si o niečom zakazoval písať, to sa mi ešte nestalo.

Vyspovedali sme jedného skvelého muzikanta, ktorý sa nebojí povedať svoj názor cez piesne. Najnovším albumom Čecháček Made zhodnotil politickú scénu a za sebou už má aj jarné koncertné tour po kluboch. Vidieť a vypočuť ste si ho mohli vo viacerých mestách Česka a Slovenska, kde predstavil nie len svoje overené hity, ale aj piesne z nového albumu. My sme ho pre vás vyspovedali…

Internet je plný názorov, že novým albumom ste sa vrátili atmosférou sčasti k začiatkom len v inom – živšom šate, ako by ste opísali vaše terajšie smerovanie?

Na minulé desce jsem si hodně zkoušel výlety do jiných stylů. I když mám tu desku rád, u některých písní jem měl najednou pocit, že už to nejsem já. Že na té desce ztrácím svůj hudební ksicht. Takže tahle deska byla hodně ve znamení hledání sebe sama. Vybíral jsem z hodně písní a vybral jsem jenom ty, které i přišly dostatečně „xindlovské“.

Co se zvuku desky týče, tak jsem se co nejvíc chtěl přiblížit tomu, jak hrajeme naživo. Proto jsme tentokrát nepoužily žádné samply ani synťáky. Prostě se všechno nahrálo jen v sestavě akustická kytara, basa, bicí, piano. Potom do některých skladeb náš basista dohrál housle a violu a několik jiných jsme ozdobili dechovou sekcí. Ale i tak jsou aranže hodně strohé a přímočaré a všechno je ráno živě. A myslím, že tímhle směrem se budeme ubírat i nadále.

 Ako by ste zhrnuli váš nový album do jednej vety?

Kdyby šla deska shrnout do jedné věty, stačilo by napsat tu větu a nebylo by třeba točit deskuJ Deska se jmenuje Čecháček Made a jak už ten název napovídá, je složená z protestsongů, proti čecháčkům. Co píseň, to portrét jednoho z typů čecháčkovství. Je tu píseň o lidech, co koukají do minulosti přes růžové brýle a tvrdí, že za komunistů se žilo líp, píseň o lidech co kradou, protože „přece kradou všichni“, píseň o velkejch vontech z magistrátu, píseň o těch, co věří, že „ v násilí je síla“ a tak dál. Prostě dvanáct portrétů český malosti.

Album prináša pestrejšie hudobné aranžmány ako aj bonusové CD Unpluggiát, v ktorej polohe sa cítite prirodzenejšie?

Pro mne jsou právě přirozené obě polohy. Baví mě stejně tak ten drive, když hrajeme s kapelou na fesťácích pro rozjuchaný publikum, jako intimní atmosféra v divadlách nebo klubech, kde si stoupnu jen s kytarou před lidi, co si přišli hlavně poslechnout texty. Nedokážu si vybrat, co z toho mne baví víc. Proto stále koncertuju v obou polohách – přes léto s kapelou po fesťácích, a na jaře a na podzim sám po klubech a po divadlech. A proto jsem i novou desku natočil v obou polohách.

 Názory fanúšikov na nový album bývajú rôzne, do akej miery ich beriete do úvahy?

Člověk nemůže psát podle toho, co si přejou fanoušci. To by nevzniklo nikdy nic nového, jen by se recyklovaly už oblíbené songy. Samozřejmě jsem rád, když někdo napíše, že se mu deska líbí, a naštve mě, když někdo desku kritizuje, ale hlavní je, že se deska líbí mě a že si za ní můžu stát. To, jak je deska dopravdy dobrá, se stejně ukáže až po několika letech až písničky prověří čas.

 Existuje niečo čo vás dokáže rozzúriť?

To víte že jo. Kdyb mě nic neštvalo, neměl bych motivaci psát protestsongy.

 V textoch ste sa dotkli aj politiky, čo vás na nej irituje, že sa téma objavila aj na albume?

Na jedné straně na provrch neustále vyplouvají další a další korupční kauzy našich současných politiků, na druhé sraně milovníci starých pořádků, co se víc a víc hlásí o slovo. Z obojího na mne padá deprese. A z deprese je nejlepší se vyzpívat. Dřív jsem se tětmo tématů snažil vyhýbat, protože mi přišlo, že můžu zpívat o hodně jiných věcech, v nichž jsem víc doma, ale od té doby co mám děti, si říkám, že o některých věcech prostě nejde mlčet. Aby si nemuseli říkat, že jejich tatínek byl přizdisráč.

 Sú ešte nejaké témy, ktoré sú pre vás tabu?

Spíš sou témata, o nichž toho nevím dost, na to, abych o nich mohl psát. Nebo témata, která mě prostě nezajímají. Že bych si o nečem zakazoval psát, to se mi ještě nestalo. Ale kdo ví, třeba to někdy přijde.

Lákajú vás prípadne aj experimenty vo vašej tvorbe (napríklad súčasná elektronika)?

Elektronika jde úplně mimo mne. Naopak v poslední době čím dál víc táhnu k akustické hudbě. Na živých koncertech hraje náš pianista polovinu repertoáru na banjo, což je poloha, kterou bych rád více otisknul na příští desce. Začal jsem se učit na mandolínu a často si hraju na ukulele. Taky hodně poslouchám hard rockové nahrávky a láká mě zase sundat z hřebíku elektrickou kytaru. Takže pokud budem v dohledné době experimentovat, mohla by z toho vylézt buď hardrocková nebo bluegrassová deska. Nebo obojí.

Rozhovor: Martin Laškovský

Text: Pavol Dráb(úvod)

Foto: Dalibor Konopáč