Killy z Melancholy Pessimism: Najviac človeka vyškolí prax

Melancholy Pessimism svoju kariéru odštartovali vo veľkom štýle. Z debutového albumu Recompense To Saints z roku 1996 predali tritisíc kusov. Podľa dnešných metrík by to na Slovensku stačilo na zlatú platňu. Nehovoríme však o mainstreamovej kapele, ktorej hity rotujú v dennom éteri komerčných rádií, ale o skupine, ktorá sa nebojí ponoriť do najextrémnejších vôd metalovej hudby. V priebehu viac než dvoch dekád si Melancholy Pessimism vybudovali zaslúžený rešpekt a zaradili sa medzi stálice česko-slovenskej metalovej scény. Pamätám si, ako ma pred mnohými rokmi magicky priťahovalo ich logo. Ich koncerty boli veľkým hudobným zážitkom, ktorý svojou charizmou ešte umocňoval líder skupiny Vlasta „Killy“ Mahdal. V nasledujúcich riadkoch sme spoločne zaspomínali na časy dávno minulé, ale upriamili sme pozornosť aj na budúcnosť, ktorá v prípade Melancholy Pessimism vyzerá optimisticky.

Poď na úvod zaloviť v pamäti. V roku 1996 ste hrali u nás v Prešove spolu s vašimi krajanmi Scabbard a Sugestor. Vybavujú sa ti nejaké spomienky na prešovské PKO a tento, pre tunajšiu scénu, kultový koncert?                                                                                               

Vzpomínky jsou značně rozmazané z důvodu množství vypité borovičky (smiech), ale koncík byl famózní, kulturák plný a myslím, že jsme si to tenkrát všichni užili až až. Horší to pak bylo na druhý den v Košicích, kde jsme před nástupem na pódium zjistili, že nám vykradli komplet auto a tak jsme místo hraní, strávili několik hodin na místní policejní stanici. Takže vzpomínky z východu Slovenska jsou jak pozitivní, tak i totálně negativní. To je ale život a nebylo by zlé si to zopakovat a znova si po letech u vás zahrát!

Ja som mal vtedy sedemnásť rokov a pamätám si, že práve tvoja charizma na pódiu vo mne zanechala obrovský hudobný dojem. Také niečo k nám vtedy ešte nechodilo. Vlasatý borec, brutálny vokál a hlavne komediálne vsuvky ako „zahráme vám něco od Karla Gotta“ a podobne. Si stále takto pozitívne naladený a užívaš si vystúpenia?

Jo, tak ten chlapec na houpacím koníku jsi byl ty? Máš ho ještě (smiech)? Víš co, v našich každodenních starostech a bordelu okolo nás, je stresu a nervů až nad hlavu. Proto se snažím dělat něco, co mne baví, přináší mi radost a to taky rád posílám dál. Pozitivní myšlení a energii je třeba si předávat navzájem, jinak bychom se z toho všichni zbláznili. A ano, koncerty si užívám mooooc!

Osobne som ťa mal možnosť spoznať až na predminulom ročníku festivalu Brutal Assault. Bolo to v stane Metal Age, kde panovala skutočne priateľská atmosféra. Vtedy tam mali aj súkromný výčap. Predpokladám, že sa veľmi rád bavíš o muzike a stále spoznávaš nových ľudí.

No jasně, že ano! Rád pokecám s každým, i s těmi, s kterými třeba nemáme na vše stejné názory. Mám rád diskuze všeho druhu, pokud je na to naleděna i druhá strana. Metal Age a spol. jsou parádní chlapi a rádi se vždy potkáme i když je pravda, že mnohdy ten jejich stánek potajnu obcházím… Toho chlastu, piva a páľenej je tam fakt dost. Chci toho na fesťáku vidět hodně a užit si hlavně muziku, skvělé kapely, takže s alkoholem  opatrně a někdy raději vemu roha.

Tento rok si oslávil päťdesiate piate narodeniny a basák Kocour rovnú päťdesiatku. Pri tejto príležitosti ste urobili koncert a spolu to pekne oslávili. Ako tento večer dopadol?

Poprvé jsme organizovali Moravian Evil Party v roce 2019 když jsem slavil své padesáté narozky, a od té doby každý březen děláme další ročník. Pozveme si hosty – přátele, kteří nám přijedou zahrát a oslavit jak naše osobní výročí, tak i další rok existence kapely Melancholy Pessimism. Letos to vyšlo 50 – 55 – 32 a bylo to moc fajn. Jak kapely, tak i návštěvníci v klubu Mír v Uherském Hradišti, se dobře zabavili. U vstupu dostali panáka domácí slivovice a koláček a v sále pak pořádnou dávku metalu od smeček Refore, Sectesy, Gotterdammerung, Melancholy Pessimism a Ingrowing. Je to ta nejlepší oslava narozenin jakou si vůbec může člověk, metalista jako jsem já, představit. Příští březen nebude rozhodně jiný. Zrovna to začínám dávat do kupy a rozhodně se máte na co těšit. Jste všichni srdečně zváni!

Melancholy Pessimism je kultová formácia. Máte osem albumov a rešpekt na scéne. Je niečo, čo by si teraz s odstupom času zmenil alebo urobil zásadne inak?

Nechci, aby to vyznělo nějak špatně a nevzal jsi si to osobně, takže odpovím, tak jak jste mne to naučili vy Slováci (úsmev): „Celý svůj život bych od základu změnil a mnohé udělal  jinak, ale do minulosti se už nejde vrátit, takže do piči/do piče (podle části Slovenska, kde žiješ) s těmito filozofickými otázkami!“ Píšu to s nadsázkou, ale po pravdě, člověk se od narození učí, vyvíjí, získává zkušenosti a neustále dělá chyby a dostává od života po čumáku i přes prsty. Z toho všeho by se měl postupem času ponaučit a zmoudřet. Nic tě nevyškolí víc než praxe a tou je právě ten život, který máš za sebou. Bohužel, jak jsem už řekl, čas už nejde vrátit zpátky…

V kapele prebehlo veľa personálnych zmien. Mal si asi veľkú radosť, keď sa k tebe znova pripojil zakladajúci člen Kocour.                                                                                                         

Ríša – Kocůr se vrátil už tuším v roce 2009 a zůstali jsme celou dobu v kontaktu, když jsem žil v zahraničí. Potkávali jsme se v létě na festech Obscene Extreme a Brutal Assault u nás v ČR, kam jsem se přiletěl mrknout a při tom přemýšleli nad tím, jak to dáme zase do hromady až se jednou zase vrátím zpět na Moravu. Kocůr je základní pilíř kapely Melancholy Pessimism. Ty pracovité ruce a takový jukebox, do kterého musíš místo mince vložit správnou informaci, podnět či nápad, a z něj pak vypadávají melodie, riffy a hudba, kterou pak my ostatní v kapele dotváříme k naší spokojenosti.

Váš posledný album Shut Up, Give Up and Obey! zdobí ručne maľovaný obal Janky Varadyovej. Dlhé roky bola s ňou naša kapela silno previazaná. Ako ste sa k nej dostali? Ručné maľované obaly sa dnes tak často nevidia.  

Když jsme připravovali Shut Up, Give Up and Obey! , tak jsem oslovil několik lidí co se zaobírají grafickým zpracováním metalových alb, plakátů, letáků a pod. Bohužel mi většina z nich odmítla spolupráci. Tematicky jsme prostě trochu jinde než hlásí mediální směr, a například téma covidu bylo v té době hodně citlivé a kdo by si chtěl dělat problémy? My na to nahlížíme většinou z opačné strany, já sám nešetřím v textech od nepaměti žádnou vládu, kritizuji každou válku a je mi líto každého zmařeného života, je jedno, kde na světě se to děje. Politici jsou povětšinou bezpáteřní prospěcháři, a ti by měli být postaveni do ringu, kde by se prali na život a na smrt a ne aby seděli v pohodlných křeslech a sledovali války, které zinscenovali, kterým nezabránili a kde za jejich byznys umírají miliony lidí po celém světě. S Janičkou Varadyovou jsme se setkali, všechno probrali a ona se dala do práce. Neměla s tím nejmenší problém a téma zpracovala moc dobře.

Vaša hudba vie byť aj celkom experimentálna a vždy s brutálnou dávkou klasického death metalu. Ako momentálne tvoríte novú muziku?

To už jsem z části zodpověděl v předposlední otázce výše. A ano, máš pravdu. Klasický death metal mám moc rád a ty velikány z 80. a 90. let málokdo překoná. Ti tomu dávali směr a kapely jako Morbid Angel, Cannibal Corpse, Death, Obituary, Napalm Death, Massacre, Benediction, Suffocation či Carcass jsou pilíře, na kterých stojí dodnes celá deathmetalová scéna. My jsme v té době vyrůstali a tak není divu, že to máme v DNA a naše nápady jdou celou dobu tímto směrem. Na druhou stranu máme rádi kotel jiné muziky, vážnou hudbu, folklór, funky, staré disco, nějaké techno… Vše co nás rozhýbe a nutí minimálně k pokyvování lebkou. Rytmus je život a všude kde je, mne to baví a dokážu to ocenit. A čím je rychlejší – tím lepší. Pomaláče a unylé melodie mne fak (až na pár výjimek) neberou. Proto jsme měli a občas máme na albech i nějaké ty experimenty, aby to nebyla nuda.

Čo môžeme očakávať od Melancholy Pessimism v ďalšej sezóne?

Na příští jeseň máme v plánu nahrávání našeho už devátého alba ve studiu, což zabere už teď hodně času, přípravy a přemýšlení nad hudbou, tématy textů, obal alba či nějaký nový merch. Do toho sem tam koncerty na podporu novinky, která by měla vyjít v červnu 2025. Pokud má někdo zájem a bude nás chtít pozvat opět na Slovensko, budeme moc rádi a věřím, že máme co nabídnout. Slovensko máme moc rádi. Sám se stále cítím ČECHOSLOVÁKEM!!!

A teraz pár otázok na telo. Ty osobne hráš aj na nejaký hudobný nástroj?

Mám doma kytaru Schecter Damien, kterou jsem si koupil, když jsem žil v Anglii, kde jsem doma jednu dobu dost často brnkal a nahrával nápady. Ale moc toho teď nezahraju, když mám svého Kocoura. Dlouho jsem na ten nástroj nesáhl.

Aké sú tvoje TOP 5 albumy všetkých čias?

Tak toto je ta nejtěžší, řekl bych nemožná, odpověď na otázku z celého rozhovoru!!! Vzhledem k tomu, kolik toho (když mám čas) poslechnu, tak to fakt nejde určit. Navíc se to i mění podle chutě a nálady či příležitosti, to bychom museli udělat kategorie, období atd. Tidal (streamovací platforma) mi za srpen avizoval 3 nejvíce poslouchané kapely, a to byly BoneyM, Carcass a Dying Fetus. Určitě by v žebříčku TOP 100 nechyběla alba jako Suffocation – Effigy nebo Pierced, Progres2 – Dialog s vesmírem, Morbid Angel – Blessed, Covenant a Domination, Carcass – Symphony, Judas Priest – Painkiller, Brutal Truth – Extreme Conditions, Death – Scream, Bloody, Gore, King Diamond – Abigail, něco od BoneyM, Abba a Bee Gees. Karola Duchoňa a jeho pecky jako S úsmevom nebo Elena zbožňuju, to samé starý Modus s Mirem, Lehotským a Marikou. Jednoznačnou odpověď ti Dodi fakt v tomto nepodám.

Ktorú kapelu by si mi v týchto dňoch odporučil?

Pokud chceš tančit, tak Transport League či Modern Talking. Z nového metalu pak třeba Crucifiction z Amériky nebo Abramelin z Austrálie, ti jsou taky hodně v pohodě. K borovičce a slanině si dej Senzus nebo Kandráčovce, to ti náladu spraví kdykoli.

Idú aj tvoje ratolesti v tvojich muzikantských stopách?

Nejstarší dcera Sabina umí hrát na kytaru, zpívá v kapele Kalimagdora, což je vlastně hudební projekt lidí z okolí lazů u Záježovej a hrají něco, co bych nazval alternativním emočním folkem. Teď bydlí i s mými dvěma vnučkami v Banskej Štiavnici. Prostřední dcera má určitě talent na hudbu a umění, ale zatím se moc neprojevuje a nejmladší syn, kterému je sedm let, chodí na školu do kytary, krom toho hraje hokej, takže máme o zábavu postaráno.

Tohoročnú dovolenku na Obscene máš za sebou. Videl som nejaké fotky a boli úžasné.  

Ano, jezdíme s Kocůrem pravidelně na Brutal Assault a letos jsme k tomu přidali i Obscene, kde jsme pár let nebyli. Oba dva fesťáky máme moc rádi, ale z časových důvodů dáváme pravidelně Brutal, kde vidíš tuny kapel a potkáš spousty známých. Navíc to prostředí je unikátní. Metal od malička zbožňuju a když zrovna nejsem na pódiu, tak blázním s fanoušky v kotli pod ním, hezky blízko stejdže a užívám si to naplno. Každý den několik hodin na nohách, po festu utahaný jako pes, ale šťastný a už se opět těším na další ročník. Doufám, že se zase někde potkáme a dáme řeč. Děkuji za rozhovor, bylo mi ctí a čtenářům přeji mnoho zdaru a krásné metalové zážitky.

Text: Dodi Košč
Foto: archív Melancholy Pessimism